MAĎARSKO - Od Dunaje k Tokaji
28.7. - 8.8.2004

    FOTKY Z CESTY
  MENU
    Na poslední Bělce jsme prozřetelně zvolili maďarskou hymnu: Za deset deset už nejede nic - do Maďarska. To jsme netušili, že místo loňské basy budeme vyzvedávat na Žižkově spící Ivanu. Nezkontrolovala si odjezdy autobusů, a tak jsme v písni museli změnit i časový údaj na Za deset jedna.
A pak už jsme začali zjišťovat, že v Maďarsku se mluví opravdu jen maďarsky a rychle si osvojili potřebná slova sör (pivo), bór (víno) a Égeszségéré (na zdraví), zatímco znalost jídla jsme zredukovali na pátrání po halászlé. A s nostalgií jsme v maďarských "rovinách" vzpomínali na Brádkovy kopce. Nicméně nadpoloviční většina dotlačila mezi závodníky a motorkáři svá kola na tisícovku Kékeš a zopakovala tak dobytí bájné hory SPASem po čtvrtstoletí.
Úvod
Stručné dějiny
Trasa
Umění a kultura
Národní parky
Budapešť
Slovníček
Odkazy
Fotky z cesty

    Počet navštívených sörözo a vendéglö nedokážu spočítat, ale určitě jsme navštívili osm rozcviček, čtyři rozhledny, čtyři jeskyně, z toho dvě s ulámanými krápníky v Aggteléku a Domici, čtyři termální lázně, z nichž dvě - maďarské Pammukale a Széchenyiho lázně jsme většinou jen obíhali, čtyři hrady a málem jednu zříceninu, jeden minaret, jeden pomník vitamínu C, jednu astronomickou věž, jednu fotbalovou tribunu a jednu nemocnici. Martinova zlomená klíční kost byla jen drobný náznak úrazů, které přicházely v úvahu při jeho jízdě na kole z maďarských kopců do rovin.
    Oslavili jsme Helenčiných sladkých sedmnáct a nespecifikované narozeniny Věry Martinové (opět bez hrníčku). A taky už si všichni pamatujeme, že maďarské záchodky jsou dovnitř a doleva. Sevřený šik Ktož sú Božích bojovníků cikánskou vesnicí korunovaný maďarský výkladem našeho vrchního architekta se simultánním překladem našeho vrchního šéfa překvapil i našeho vrchního vedoucího Maďara. Hlídačky, které Tondovi ze všech jím zakoupených pohárů piv dělaly piccolo, aby ho uchránily spárů alkoholu, musel nakonec v Tokaji sám carský důstojník dovléci do autobusu.
Loňský Míšův slovník se výrazně nezměnil, takže nás opět nabádal, ať neděláme Zagorku, pouze vedoucímu Štefanovi zakázal dělat Margitu.
    Všechno se hodilo: kytary, banjo, svíčky, louče, vodní dýmka, fotbalový míč, Helenin řetěz, stolečky, Ivanin masážní gel (ten obzvláště), oblíbené nápoje, nesnesitelné množství buráků, jen igelitový altánek byl zbytečný, opět nám totiž nepršelo.
    Zuzana
Celé fotoalbum...
[ Úvodní strana | Chystá se | Fotogalerie | Zprávy T14 | Paměť T14 ]