Stezku jsme zahájili minus prvním noclehem už ve středu v Častolovicích. Zažili jsme několik překvapení - bylo nás nečekaných dvacet čtyři, Bubeníček je opravdu majitelem státního zámku, ovšem největší šok nám uštědřil Kocián. Pod Nadinou taktovkou prodělal tak dramatickou proměnu, že některé dámy začaly uvažovat: Intelektuála v posteli? Proč ne?! Bubu zařídil nejen bezvadnou hospodu a útulné pokoje, ale i ranní masakr motorovou pilou.
  Kdo přijel až v pátek, tak přišel o životní zážitek vidět Michla t(k)ančit, Vláďovy průvodcovské služby po stopách Lesních her i pekelnou zimu v motorkářském Pekle. Celé dny jsme obcházeli Máchovo jezero, ale za hradbou chatiček zůstalo nespatřené, a tak jediný sex na pláži jsme zažili v Dřevěnce v Provodíně. Ještě nikdy jsme nespatřili Hradčany na placce, a zrovna tak nikdy nevedla cesta na letiště přes ZOO koutek, smíšené zboží a bažiny.
  A opravdu silný zážitek bylo pro mě sedět vedle šéfa počítajícího večeře a snídaně, když přihlášení nepřijeli, nepřihlášení přijeli a někteří přihlášení už zase nepozorovaně odjeli, odpovídat klidně na dotazy, zodpovězené nejen několikrát v mailech poslaných před Stezkou, ale i v projevu proneseném pět minut před položením dotazu, hledáním v jednu v noci spící sedmatřicítky - to vydrží jen Bůh s nadpozemskou trpělivostí a Ty - ó Pane náš.
  Zažili jsme déšť, mráz, žár ohně v Kuřívodech, ale na závěr došlo i na sluníčko, a tak mohl Kocián všem předvést svůj chrup, Naďa naposledy své juchů a Helena baletní ztvárnění makarónské písně Afrika hu. Příští 49. stezku budou zařizovat staří parťáci, co pamatujou rok devětačtyřicet po devětačtyřicáté rovnoběžce. ZuVla