Krušné hory už nejsou krušné a už vůbec ne smutné, hlásal reklamní Třináctkový poutač na Stezku. A tak jsme se o tom jeli přesvědčit už ve středu. Ve vagónu je skvělá nálada, konzumace taktéž, ale než jsme stačili rozlít druhý kanystr piva, už se před námi objevil Střekov.
  Náměstku, takhle jsme si ten rychlý koridor nepředstavovali, vrať nám zpátky naše jistoty a dvě hodiny do Ústí! Pak už jsme v Cavalieru jen počítali postele, přírůstky a hlavně ztráty. Některé nenahraditelné.
  Spolek pro potírání Kociána byl rozpuštěn, neb ztratil definitivně svůj smysl. Je nám to moc líto, s takovým gustem jsme Tě Kocko potírali.
  Lanovce se přetrhlo lano, a tak se z ranní prohlídky kláštera v Bohosudově, Růžového hrádku a Krupky stala bojovka v honbě za autobusem. Ne všichni uspěli při dohledávání náměstí, ale v buse jsme se k velké nelibosti řidiče sešli postupně úplně všichni. Každý den byl koncipován jako vysoce výhledový. V pátek letecký výhled ze Stropníku a Vlčí hory, v sobotu lehce zamžený z Bouřňáku, no a ve čtvrtek na Komáří vížce byl nejhezčí výhled - na usměvavé tváře a kolující šampus. Zeleným mořem buků jsme došli až k moři Jaderskému, takový pruhovaný kostel s kampanilou stojí přece v Benátkách. Ne, ne jsme na E55 v Dubí a v místních lázních se léčíme vodou z nebes a Bernardem zevnitř. V kempu v Oseku nastalo živelné obsazování chatiček. Počítání do čtyř je zjevně naše slabina, ale večírky docela umíme. Ráno jsme nečekaně vyrazili úplně všichni a n a j e d n o u ke kamennému Salesiově moři a poté zeleným mořem vykraulovali až na Dlouhou Louku k jedné jediné vyděšené číšnici. Ale když JaVor nehraje, může přece nosit pivo, na těch čtyřicet řízků si v pohodě počkáme. V pátek se boj o postele změnil v boj o židle. Stojící se rozumně nevrhli na sedící, ale začali raději tančit.
  V sobotu 64 lidí na společnou jízdenku a několik důchodců, kteří se k tomu ještě drze přiznali, vyjelo úvratí až na Moldavu a zamířilo do nádražní restaurace. Ale i tenhle nájezd pivo chlemtajících kobylek personál zvládl. To na Bouřňáku už bylo hůř, páni inženýři, architekti a doktoři si navzájem žrali svíčkovou a řízky a nasazovali si cizí parůžky nebo baťůžky? U nás venku na stole bylo jiné menu - jahodové pivo a tanečnice z ordinace. Ale i v temným Hrobě je tepleji než na vrcholcích hor, a tak jsme neodolali. Vzpoura proti Gambrihnusu vyvrcholila sobotní večer. Vráťa se předvídavě nechal zarůst jako mánička, aby mohl nepozorovaně proniknout na dýzu a při tanci!! (tak hluboko klesl) popíjet s místními pankáči a naší omladinou Starouše. Táhlé rozněžnělé lidovky vyvolaly adekvátní reakci - Velvary v tom nejúdernějším Nikotinově podání. Já Ti dám, Martine, strome zelený!
  A na konec toho našeho povedeného výletu jsem odvedla školní třídu do Oseckého kláštera. Že došlo k zabavení čtyř zvonících mobilů, že byl i Papež vykázán za neukázněnost z klausury, že žáci svévolně otáčeli pulpitem z roku 1240 to mě nemůže za ta léta vlastivědných vycházek vyvést z míry. Ale podívejte se na web, a zkuste si tipnout, co bylo v klášteře přísně zakázáno. Ano správně! Fotografování. Přesun vlakem do Chomutova byl sice rychlý, ale ne natolik, abychom stihli asi třináctiminutové zakončení. A na závěr jednu stížnost. Proč je zrovna Čtrnáctka vždycky skupina B a za točeným pivem se musí prodírat zprostředka vlaku?
  Zuzana