Zvolení vlaku Jaroslav Hašek do Uher splnilo naše očekávání. Ujížděl nám totiž jeden spoj za druhým. A tak jsme neplánovaně strávili dvě hodinky v nádražce v Pardubicích a další dvě v restauraci v Chrástu. Ale hrad Košumberk, Rychmburk a obzvláště ferrata s řetězy a žebříky v údolí Krounky následované třemi hospodami, kde jsme si nikde nedali víc než dvě piva učinily z nultého dne den úspěšný. V Renospondu si už užívali pohody nad vodní hladinou naši kamarádi, co jezdí na Stezku až po práci. Večerní a noční hraní se volně přelilo na hraní dopolední, a tak jsme se do Toulovcových maštalích vydávali po skupinkách. Co nevidět jsme se sešli na Verandě U Toulovce, u piva a u hudby. Večerní přetahovaní o židle s disciplinovanou Jedničkou nakonec skončilo odstraněním berlínské zdi a společnou družbou a tancem. Největší společný nedělní zážitek byl určitě soukromý zámek Nové Hrady s muzeem velocipédů a zámeckým pánem při usilovné práci s vrtačkou. K ubytovávání v pokojíčkách v Sárovci mám jen jeden dotaz. Bude ještě nějaký kamarád ochoten zařizovat noclehy pro sedmdesát lidí? Přitom mlýn byl vysoce rustikální, úžasné prostředí ve srovnání se sterilními ubytovnami, do kterých se v tomto počtu obvykle vejdeme, parádní teráska nad řekou, do které mohl močit libovolný delegát. V pondělí se frakce Litomyšl rozplývala nad Zoubkem, nám prostším stačí podstatně méně. Ve Vraclavi nás nadchlo otevření zavřené hospody a živý obraz vyvražděných Vršovců. Pondělní poklidnou (taky už byla  tvrtá) večerní zábavu rozčísli svým příchodem Vítek s Alešem, kteří dokázali o půlnoci dorazit po šesti pivech, šesti fernetech a přitom po dvou, usadit své rodiče a ještě převzít hudební otěže (Malčik moj). Před odjezdem vlaku z královského města Vysokého Mýta na zakončení nám Pětka nezištně umožnila čtvrtou návštěvu naší téměř domovské hospody U lípy. Pak už následovalo hledání suchého Primátorského rybníka a zdravení všech se všemi. Ve vlaku jsme se tentokrát nemuseli za hudbou trmácet, u nás hrají Děvčátko od Beatles a všichni procházející vlakem nám Tě Vítku závidí. Tohle u Rádia Blaník v klimatizovaném voze nezažijete!
Zuzana